Výměna starých netěsnících oken za moderní plastová či hliníková trojskla a zateplení fasády patří k nejčastějším krokům při renovaci staršího bydlení. Cíl je jasný: srazit účty za energie a zbavit se průvanu. Spolu s hermetickým uzavřením domu však často přichází nečekaný a velmi nepříjemný vedlejší efekt. Během několika týdnů po skončení topné sezóny nebo s prvními podzimními plískavicemi se v rozích místností, za skříněmi a kolem okenních rámů začnou objevovat tmavé mapy plísní.
Dům, který dříve přirozeně dýchal skulinami v rámech oken a netěsnostmi ve dveřích, se promění v neprodyšnou termosku.
Odkud se bere tolik vody v interiéru
Vlhkost v domácnosti nevzniká náhodou, tvoří ji sami její obyvatelé běžným každodenním fungováním. Čtyřčlenná rodina vyprodukuje za jediný den do vzduchu osm až dvanáct litrů vody.
Každé vaření bez zapnuté digestoře, sprchování, zalévání pokojových rostlin a především sušení prádla na vnitřních sušácích pumpuje do prostoru litry vodní páry. Nemalou část vlhkosti navíc vydechujeme během spánku.
Pokud teplý a vlhký vzduch nemá kudy samovolně unikat ven, hledá v místnosti nejchladnější povrchy, kde teplota klesne pod takzvaný rosný bod. Právě na těchto studených místech, nejčastěji v severních rozích místností s nedostatečným zateplením nebo na spodní hraně okenních skel, začne pára kondenzovat do drobných kapek. A vlhký podklad je ideální živnou půdou pro spory plísní.
Proč mikroventilace v zimě napáchá více škody než užitku
Spousta lidí řeší vydýchaný vzduch tím, že okenní kliku otočí do mezipolohy a nechá celou zimu pootevřenou mikroventilaci.
Tento způsob větrání je v mrazivém období tím nejhorším možným řešením.
Škvírou sice proudí minimum čerstvého vzduchu, ale trvalý chladný průvan způsobuje masivní ochlazování okenní špalety a přilehlého zdiva. Stěna v okolí rámu promrzne, vnitřní vlhkost na ní začne okamžitě stékat a vznikne ideální ložisko pro černou plíseň. K tomu dochází k neustálým tepelným ztrátám, za které zbytečně připlácíte na účtech za topení.
Pravidlo šokového větrání s průvanem
Jediným správným způsobem manuální výměny vzduchu v zimě je krátké, ale intenzivní šokové větrání.
Otevřete okna v celém bytě nebo patře domu dokořán na čtyři až šest minut, ideálně do kříže, aby vznikl pořádný průvan. Za tuto krátkou dobu se těžký, vydýchaný a vlhkostí nasycený vzduch kompletně vymění za čerstvý a suchý vzduch zvenčí. Zdivo, podlahy ani nábytek však za takto krátký okamžik nestihnou vychladnout.
Jakmile okna zavřete, akumulované teplo ze stěn a nábytku nový suchý vzduch během několika málo minut ohřeje zpět na komfortní teplotu bez velkých nároků na výkon topení.
Tento proces by se měl opakovat minimálně třikrát až čtyřikrát denně, vždy ráno po probuzení, po vaření či koupání a těsně před spaním.
Lokální rekuperace pro trvalý klid
Pokud nechcete neustále hlídat otevírání oken, efektivním řešením pro zrekonstruované domy a byty bývá instalace decentralizovaných větracích jednotek s rekuperací tepla.
Zařízení se montuje přímo do jádrového vývrtu v obvodové zdi problematického pokoje, například v ložnici či obýváku. Keramický akumulační výměník uvnitř jednotky odebírá teplo odváděnému vzduchu z interiéru a předává ho čerstvému vzduchu nasávanému zvenčí.
Získáte tím neustálý přísun čerstvého kyslíku, optimální vlhkost kolem padesáti procent a čistou hlavu po ránu, aniž byste museli v noci vstávat a otevírat okna do mrazu.